3.7.2
Rozšíření či zúžení předmětu podnikání
Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, JUDr. Dita Komárková
Společnost s ručením omezeným je zakládána k dosahování určitého účelu. Účel představuje nejen pojmový znak právnické osoby, ale zároveň odůvodňuje smysl její existence.
Občanský zákoník výslovně zakazuje založení právnické osoby (společnosti), jejímž účelem by bylo porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud by jejím účelem bylo:
-
popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení;
-
rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti;
-
podpora násilí;
-
řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění; nebo
-
je-li založena jako ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami (až na zákonné výjimky).
Při zakládání společnosti s ručením omezeným je rozhodující volba zakladatelů, k jakému účelu společnost založí. Pokud se zakladatelé rozhodnou založit společnost s ručením omezeným za účelem veřejně prospěšným (k dosahování obecného blaha), pak tato společnost musí splňovat následující podmínky stanovené v ustanovení § 146 OZ, a to konkrétně:
-
majetek nabytý společností musí pocházet z poctivých zdrojů,
-
společnost své jmění musí využívat hospodárně k veřejně prospěšnému účelu, a
-
na rozhodování společnosti musí mít podstatný vliv jen bezúhonné osoby.
Občanský zákoník původně počítal se zvýhodněním právnických osob, které budou nositeli statusu veřejné prospěšnosti (navrhovány byly např. daňové úlevy), nicméně to se nakonec nestalo a v současné době získání tohoto statusu nemá pro společnosti praktický význam. Pokud však společnost splňuje podmínky uvedené v § 146 OZ, může např. ve svých propagačních materiálech, na webových stránkách a jiných místech užívat označení, že je veřejně prospěšná.
V praxi však převažují společnosti zakládané pro soukromě prospěšný účel, což je účel, který slouží soukromým zájmům určitých osob a může směřovat například k dosahování zisku, k lepšímu hospodářskému postavení aj.
Účel nelze zaměňovat s pojmem předmět činnosti, neboť se jedná o dvě odlišné kategorie a je tudíž tyto pojmy potřeba chápat odděleně. Předmět činnosti je pojmově užší a specifičtější, protože přesněji vymezuje konkrétní oblast života, v níž společnost působí.
Pro společnost s ručením omezeným platí, že ji lze založit i k jiným než podnikatelským účelům. Společnost s ručením omezeným může být založena například za účelem správy vlastního majetku.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 152/2007
(...) správa vlastního majetku není podnikáním a nemůže proto být ani předmětem podnikání obchodní společnosti. Jde o činnost, jež je vlastní každé obchodní společnosti, neboť je nezbytná k jejímu řádnému fungování. Ke správě vlastního majetku není třeba žádného úředního povolení. Společnost s ručením omezeným je možné založit i za jiným než podnikatelským účelem (věta čtvrtá § 56 odst. 1 ObchZ), a nelze proto vyloučit, založení společnosti, jejímž předmětem činnosti bude právě správa vlastního majetku.
NahoruPředmět podnikání a předmět činnosti
Předmět činnosti patří mezi základní náležitosti zakladatelského právního jednání právnické osoby. Podle ustanovení § 123 OZ musí zakladatelské právní jednání určit alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, statutární orgán a způsob jeho vytvoření, pokud tak nestanoví zákon přímo.
Toto ustanovení, které je obecně platné pro jakoukoliv právnickou osobu, je následně zčásti nahrazeno a zčásti doplněno ustanovením zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění, které vypočítává náležitosti společenské smlouvy.
Zákon o obchodních korporacích požaduje, aby společenská smlouva společnosti s ručením omezeným obsahovala konkretizaci předmětu podnikání nebo činnosti [§ 146 odst. 1 písm. b) ZOK]. Toto platí i pro zakladatelskou listinu společnosti s ručením omezeným.
Předmět činnosti bude společenská smlouva obsahovat v případě, že společnost bude založena za jiným účelem, než je podnikání (§ 2 ZOK).
Předmětem podnikání budou činnosti jako například činnosti vykonávané podle živnostenského zákona a činnosti vykonávané na základě oprávnění podle jiných právních předpisů, například zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů aj. Za podnikání je považováno i provozování zemědělské výroby osobou zapsanou do evidence podle ustanovení § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
NahoruZnaky podnikání
Převážná většina společností je založena za účelem podnikání. Současná právní úprava již však nevymezuje, co rozumí pod pojmem podnikání, na rozdíl od dřívější právní úpravy, která tak činila v ustanovení § 2 ObchZ. Znaky podnikání je proto nutné dovodit z vymezení podnikatele, jež je zakotveno v ustanovení § 420 OZ.
Základními znaky podnikání jsou:
-
samostatnost – podnikatel vykonává výdělečnou činnost podle své vlastní úvahy, tedy sám rozhoduje o tom, jaké služby bude poskytovat, jaké výrobky bude vyrábět apod.;
-
vykonávání výdělečné činnosti na vlastní účet;
-
na vlastní odpovědnost (na vlastní podnikatelské riziko);
-
za účelem dosažení zisku;
-
soustavně – dle současné právní úpravy se podmínka soustavnosti posuzuje ve vztahu k záměru podnikatele. Pokud osoba má záměr provozovat výdělečnou činnost soustavně, tj. trvale, nepřetržitě, ale i nepravidelně, splňuje podmínku soustavnosti, i přesto, že jí po určitou dobu bránily okolnosti v tom, aby danou výdělečnou činnost skutečně soustavně provozovala. Naproti tomu podmínku soustavnosti nebude splňovat výdělečná činnost, kterou osoba má záměr provozovat pouze nahodile nebo výjimečně; a
-
živnostenským nebo jiným obdobným způsobem.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 5651/2017:
"Soustavností je třeba rozumět zajištění pravidelného opakování činnosti, byť mezi jejími jednotlivými výkony mohou být i delší časové rozestupy ovlivněné například její sezónností. Samostatnost je třeba vykládat jako schopnost či možnost podnikatele rozhodovat o všech organizačních a technických podmínkách výkonu dané činnosti, tedy zejména o tom, v jaké době a po jakou dobu bude činnost realizována, na jakém místě, ve vztahu k jaké cílové skupině zákazníků apod. Podnikání musí být vykonáváno vlastním jménem a na vlastní odpovědnost podnikatele, nesmí být tedy realizováno jménem nebo na účet jiné osoby. Konečně pak daná činnost musí být provozována za účelem dosažení zisku, přičemž rozhodující z hlediska naplnění tohoto znaku není skutečně dosahovaný zisk, tedy to, zda realizace dané činnosti vede k zisku či ke ztrátě, ale účel, k němuž výkon činnosti směřuje a jehož obsahem je snaha po dosažení zisku. Pokud podnikatel činnost zamýšlí jako ziskovou, bude tato činnost podnikáním, i když výsledný efekt její realizace k zisku nevede."
NahoruUrčení při založení společnosti
Společnost s ručením omezeným se zakládá společenskou smlouvou, která musí být vyhotovena ve formě notářského zápisu. Pokud je zakládána společnost s jediným zakladatelem, zákon o obchodních korporacích používá namísto pojmu společenská smlouva pojem zakladatelská listina, přičemž i pro zakladatelskou listinu platí, že musí být vyhotovena ve formě notářského zápisu (§ 8 ZOK).
Ještě předtím, než dojde k založení společnosti, tedy k vyhotovení notářského zápisu o založení společnosti s ručením omezeným, se zakladatelé musí dohodnout na předmětu podnikání či předmětu činnosti společnosti, již mají v úmyslu založit, neboť předmět podnikání (předmět činnosti) je nezbytnou náležitostí společenské smlouvy, která bude součástí notářského zápisu o založení společnosti.
Současně zakladatelé musí posoudit možnosti získat oprávnění k provozování předmětu podnikání, a to nejen z pohledu podmínek, které je nezbytné splnit k získání oprávnění k jeho provozování, ale i z pohledu požadavků kladených zvláštními právními předpisy na provozování daného předmětu podnikání.
Zakladatelé společnosti musí tudíž učinit následující kroky:
1. neformální rozhodnutí o předmětu podnikání (předmětu činnosti) společnosti;
2. posouzení požadavků kladených na provozování předmětu podnikání a schopnosti splnit podmínky stanovené pro získání oprávnění k jeho provozování;
3. vymezení předmětu podnikání ve společenské smlouvě, která bude součástí notářského zápisu o založení společnosti;
4. zažádat o příslušné podnikatelské oprávnění; a
5. podat návrh na prvozápis společnosti do obchodního rejstříku.
Poslední dva výše uvedené body mohou být učiněny i v opačném pořadí, neboť dle novely živnostenského zákona účinné od 15. 1. 2023 k prvozápisu společnosti do obchodního rejstříku postačí, že je předmět podnikání uveden ve společenské smlouvě. Živnost je možné ohlásit nezávisle na podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Zakladatelé, resp. členové statutárního orgánu založené společnosti si mohou zvolit, v jaké fázi procesu založení a vzniku společnosti ohlásí živnost [zda před podáním návrhu na zápis společnosti nebo po jeho podání, avšak s tím, že pokud společnosti živnostenské oprávnění nevznikne ve lhůtě 1 roku, může ji soud zrušit na základě § 93 písm. b) ZOK].
Pokud zakladatelé přehodnotí své původní rozhodnutí ohledně předmětu podnikání společnosti v době, kdy již notář vyhotovil notářský zápis o založení společnosti a ještě nedošlo k podání návrhu na prvozápis společnosti do obchodního rejstříku, tak je stále možné učinit změnu v předmětu podnikání, a to opět za pomoci notáře, který se zakladateli sepíše a následně vyhotoví změnu původního notářského zápisu o založení společnosti.
V praxi býval nejčastěji vymezován předmět podnikání ve společenské smlouvě podle živnostenského zákona s tím, že většina společností uváděla do společenské smlouvy (a následně do obchodního rejstříku) předmět podnikání podle živnosti volné: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.
Takové označení bylo často kritizováno, neboť z něj nebylo patrné, čím přesně se daná společnost zabývá. Příloha č. 4 živnostenského zákona totiž obsahuje 82 rozličných oborů činností náležející do živnosti volné – od chovu zvířat, přes výrobu textilií, výrobu zdravotnických prostředků, výrobu dětských kočárků, provozování vodovodů až po reklamní činnost, marketing a fotografické služby. Nadto poslední obor činnosti č. 82 zní "Výroba, obchod a služby jinde nezařazené", pod nějž lze zařadit další přesně neurčitý počet dalších činností. Běžný člověk nahlížející do obchodního rejstříku proto vůbec netuší, čím se daná společnost vlastně zabývá.
Bylo proto doporučováno předmět podnikání vymezit přesněji podle skutečného stavu bez ohledu na označení živnosti, např. "prodej a distribuce řecké kosmetiky", "prodej francouzských vín", současně ale panovala obava, jak se k takovému vymezení ve společenské smlouvě postaví živnostenské úřady, které vydávají živnostenská oprávnění a následně rejstříkové soudy při zápisu do obchodního rejstříku. Proto nadále většina společností volila praxí prověřený způsob označení předmětu podnikání jako "Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona", byť takové označení nebylo ideální.
Nejasnosti vyřešil v roce 2021 Nejvyšší soud, který se k otázce odlišení předmětu podnikání od označení živnosti vyjádřil jednoznačně tak, že označení předmětu podnikání společnosti ve společenské smlouvě "Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona", je neurčité a nelze z něj zjistit, jaký je konkrétní obsah předmětu podnikání. Současně ale dal určitý návod na to, jak postupovat, když uvedl, že je možné předmět podnikání vymezit názvem některého z oborů živnosti volné, např. "ubytovací služby". Dle našeho názoru je možné zvolit i vlastní označení předmětu podnikání.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020:
"Nejvyšší soud proto uzavírá, že ani výkladem ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 ŽZ, nelze zjistit, jaký je předmět podnikání společnosti (určit jeho konkrétní obsah). Takové ujednání je proto z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivé (§ 553 OZ) a nepřihlíží se k němu (§ 554 OZ) (v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak šlo o ujednání absolutně neplatné podle § 37 odst. 1 ObčZ 1964). Na jeho základě tudíž není možné předmět podnikání do obchodního rejstříku zapsat (k tomu srov. za všechna rozhodnutí například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, nebo ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017).
Z výše uvedeného rovněž plyne, že do obchodního rejstříku se podle § 25 odst. 1 písm. b) ZVR zapisuje předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace, nikoliv označení živnosti. Společníci či členové obchodní korporace tak ve vztahu k výčtu oborů činnosti v příloze 4 ŽZ zpravidla určí (a společenská smlouva, respektive stanovy obsahují) některé z vypočtených oborů činnosti. Tyto budou do obchodního rejstříku zapsány jako předmět podnikání nebo činnosti korporace. Je-li ve společenské smlouvě (stanovách) uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 ŽZ, odporuje tento zápis § 25 odst. 1 písm. b) ZVR a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 ZVR."
NahoruZměny v průběhu existence společnosti
V průběhu existence společnosti o změnách předmětu podnikání, tedy o zúžení či rozšíření předmětu podnikání, rozhodují společníci společnosti.
Jelikož je předmět podnikání (předmět činnosti) povinnou náležitostí společenské smlouvy, jakékoliv zúžení či rozšíření předmětu podnikání je zapotřebí učinit změnou společenské smlouvy. Zde je nezbytné rozlišovat následující dvě možné situace, resp. postupy změny společenské smlouvy.
Prvně, jde o případy, kdy společenská smlouva neobsahuje výslovné ustanovení o tom, že rozhodování o změně společenské smlouvy je v působnosti valné hromady. Za takovéto situace je ke změně společenské smlouvy ohledně předmětu podnikání zapotřebí souhlasu všech společníků. Tato dohoda společníků o změně společenské smlouvy musí mít formu notářského zápisu (§ 147 odst. 1 ZOK).
V opačném případě, tj. v případě, kdy společenská smlouva stanovuje, že rozhodování o změně společenské smlouvy je v působnosti valné hromady [§ 190 odst. 2 písm. a) ZOK], pak postačí ke změně předmětu podnikání rozhodnutí společníků učiněné na valné hromadě. K přijetí rozhodnutí o změně předmětu podnikání je zapotřebí souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků dle ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) ZOK, pokud společenská smlouva nestanoví jiný požadavek na většinu. Toto rozhodnutí valné hromady o změně společenské smlouvy, konkrétně předmětu podnikání, musí být osvědčeno notářským zápisem (§ 172 odst. 1 ZOK).
Co se týče společností s jediným společníkem, zde je změna předmětu podnikání činěna rozhodnutím jediného společníka o změně zakladatelské listiny, i toto rozhodnutí musí mít formu notářského zápisu (§ 12 odst. 2 ZOK).
Společnost by tedy měla učinit následující kroky:
1. rozhodnutí o změně předmětu podnikání;
2. vyhotovení nového úplného znění společenské smlouvy (pro potřeby přiložení k návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku a následného uložení do sbírky listin);
3. požádat o příslušné podnikatelské oprávnění;
4. podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.
NahoruZískání příslušného oprávnění
Při rozhodování o předmětu podnikání (činnosti) společnosti je nezbytné vzít v úvahu požadavky a podmínky, které jsou zvláštními právními předpisy kladeny nejen na samotné provozování dané podnikatelské aktivity, ale i k získání příslušného oprávnění k jejímu provozování.
Předně existuje celá řada činností, které mohou být vykonávány pouze fyzickými…