3.14.3
Základní právní úprava související s provozem e-shopu
Mgr. Milan Vaňkát
Účelem této kapitoly je umožnit orientaci v základních právních předpisech, které souvisejí s provozováním e-shopu. Z právních předpisů plynou provozovateli určité povinnosti, kterých by měl provozovatel dbát. Výčet povinností uvedených v této kapitole není vyčerpávající. Existují různí spotřebitelé, a pokud nedbalý provozovatel narazí na odhodlaného a práva znalého spotřebitele, může případný střet skončit před soudem či jiným postihem.
Soudní spor je tím nejzazším řešením problému vzniklého mezi podnikatelem a spotřebitelem. Nezávislý třetí, tj. soud, by měl spravedlivě rozhodnout o předloženém sporu. Nicméně obě strany by měly zvážit před zahájením soudního sporu i případná rizika. Na konci řízení soud rozhoduje mimo jiné i o tzv. náhradě nákladů řízení. Platí základní princip, dle kterého prohravší strana má "nahradit" náklady řízení vítězné straně (existují i některé výjimky). V praxi to vypadá tak, že soud jedním výrokem rozhodne o žalovaném nároku (např. žalovaný je povinen zaplatit žalovanou částku) a dalším rozhodne o tom, zda a případně kdo komu má nahradit náklady řízení. Je-li účastník zastoupen advokátem, rozhoduje soud i o "odměně advokáta" (tato odměna nezávisí na skutečně dohodnuté odměně mezi advokátem a klientem, výpočet vychází z pravidel v právních předpisech a tato "odměna" má toliko nahradit, co klient již případně uhradil svému advokátovi – může, ale nemusí to pokrýt skutečně uhrazenou odměnu). Již při žalované částce nad 1 000 Kč může náhrada nákladů řízení činit i v jednodušších případech několik tisíc korun. Obě strany by tak měly střízlivě zvážit, zda se jim případný soudní spor "vyplatí".
Základními právními předpisy souvisejícími s provozováním e-shopu jsou mimo jiné zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Neznalost zákona neomlouvá, a proto by měl provozovatel v případě nejasností kontaktovat advokáta. Bude-li se provozovatel alespoň orientovat v základní právní úpravě, může své dotazy advokátovi zaměřit konkrétněji, na což by měl dostat konkrétnější odpovědi. Následující podkapitoly se zabývají některými povinnostmi plynoucími z výše uvedených právních předpisů.
NahoruObčanský zákoník
Občanský zákoník patří mezi nejzásadnější právní předpisy pro soukromý život jednotlivce. Jedná se o rozsáhlý právní předpis, který se věnuje člověku v různých situacích. Pokud jde o konkrétní ustanovení, jejichž znalost lze pro začátek provozovateli více než doporučit, jedná se o ustanovení o obchodních podmínkách (§ 1751 a násl. NOZ), ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. NOZ) a ustanovení týkající se kupní smlouvy (§ 2079 a násl. NOZ). Provozovatel může některé své zákonné povinnosti splnit prostřednictvím obchodních podmínek. V případě smluvního vztahu se spotřebitelem je provozovatel určitým způsobem limitován a jsou mu stanoveny některé povinnosti. K samotné realizaci prodeje prostřednictvím e-shopu dochází na základě kupní smlouvy. Uvedená ustanovení na sebe navzájem různě navazují.
V souvislosti s novým občanským zákoníkem je nutné upozornit, že výklad některých ustanovení může být více méně zřejmý, avšak u některých bude třeba výklad přizpůsobit rozhodovací praxi soudů. Dle jednoho ze systémů právních informací bylo v době od 1. 1. 2014 do 25. 3. 2016 vydáno celkem 722 soudních rozhodnutí, která se nějak týkala nového občanského zákoníku. Z těchto 722 soudních rozhodnutí však bylo pouze 78 ze strany Nejvyššího soudu ČR, který především je povolán ke sjednocování soudní judikatury. Zásadní judikaturní výklad některých ustanovení tedy můžeme očekávat teprve v příštích letech.
V případě prodeje zboží prostřednictvím e-shopu je uzavírána kupní smlouva, jejíž část může být z praktických důvodů určena s odkazem na obchodní podmínky (viz ust. § 1751 a násl. NOZ). Provozovatel může stanovit detailní podmínky koupě v obchodních podmínkách, které však lze využít i k tomu, že jejich prostřednictvím bude provozovatel plnit některé zákonem stanovené povinnosti (k tomu viz níže ustanovení týkající se spotřebitelských smluv, zákona o ochraně spotřebitele a zákona o ochraně osobních údajů).
Část obsahu smlouvy lze tedy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Je však rovněž nutné upozornit na zákaz tzv. překvapivých klauzulí. Má se totiž za to, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.
NahoruSmlouvy uzavírané se spotřebiteli
Mezi provozovateli nejméně oblíbenými jsou patrně ustanovení týkající se smluv uzavíraných se spotřebitelem. Je-li na druhé straně smluvního vztahu spotřebitel (dle ust. § 419 NOZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ust. § 420 odst. 1 NOZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele), má vůči němu provozovatel řadu povinností. Nebude-li provozovatel tyto povinnosti plnit, může to mít pro něho negativní důsledky.
Dále se budeme zabývat některými obecnými povinnostmi podnikatele vůči spotřebiteli, poté i informační povinností a odstoupením od smlouvy.
Podnikatel má vůči spotřebiteli některé obecné povinnosti, které kladou určité nároky na kvalitu sdělení z jeho strany a věnují se i smluvnímu vztahu mezi nimi. Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
NahoruZakázaná ujednání
Kromě toho občanský zákoník v ust. § 1814 obsahuje některá ujednání, která se výslovně zakazují (jedná se například o ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost se seznámit před uzavřením smlouvy, dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, odkládají určení ceny až na dobu plnění apod.). I pokud by ve smlouvě bylo některé ze zakázaných ujednání, nevyvolalo by žádné právní účinky, ledaže by se ho dovolal sám spotřebitel.
NahoruInformační povinnosti vůči spotřebiteli
Provozovatel má ve vztahu ke spotřebiteli značnou informační povinnost, kterou musí plnit v podstatě již od prvního kontaktu se spotřebitelem. Některé povinnosti vznikají provozovateli ještě před uzavřením smlouvy (viz § 1811 odst. 2 NOZ), některé plynou navíc z toho, že dochází k uzavření smlouvy tzv. distančním způsobem (viz ust. § 1820 odst. 1 NOZ), a některé plynou z toho, že dochází k použití prostředků elektronické komunikace (viz ust. § 1826 a násl. NOZ).
V dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, by měl provozovatel sdělit spotřebiteli tyto skutečnosti:
1) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo, nebo adresu pro doručování elektronické pošty, či jiný kontaktní údaj,
2) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
3) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků,
4) způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
5) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
6) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
7) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
8) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření,
9) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.
Dále by měl provozovatel sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také:
1) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,
2) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,
3) v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,
4) v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,
5) v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo služby určených způsobem viz ad 2),
6) pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (k tomu viz rovněž níže),
7) údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,
8) údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb, jejichž plnění již začalo,
9) jde-li o smlouvu o dodání digitálního obsahu [viz ust. § 1837 písm. l) NOZ], údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a
10) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.
Další údaje, které provozovatel musí sdělit spotřebiteli, jsou následující:
1) zda uzavřená smlouva bude u něho uložena a zda k ní umožní spotřebiteli přístup,
2) o jazycích, ve kterých lze smlouvu uzavřít,
3) o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy,
4) o možnostech zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky,
5) o kodexech chování, které jsou pro podnikatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje, a o jejich přístupnosti s využitím elektronických prostředků.
Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je podnikatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků, poskytne podnikatel…
