3.14
Základní informace k provozování e-shopu
Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, Mgr. Milan Vaňkát
NahoruCo je internetový obchod
Internetový obchod (e-shop) slouží k nabídce a vyhledání zboží (služeb) s možností si je objednat, dále k příjmu takových objednávek od zákazníků, zprostředkování a evidence plateb a poskytování dalších informací o výrobcích či řešení reklamací.
Internetové obchodování je proces, kterým prochází zákazník nakupující zboží nebo služby na internetu.
Obchod je v drtivé většině případů realizován jako sada skriptů, který spolupracuje s databází, v níž má detaily o zboží (službách) uloženy – v podstatě se snaží ulehčit co nejvíce práci administrátorovi elektronického obchodu v evidenci nabízeného zboží, úpravě cen a skladových zásob a ostatní agendou s tím spojenou.
Koupě prostřednictvím internetu je dnes již v podstatě masovou záležitostí. Ačkoliv to nemusí být na první pohled patrné, provoz e-shopu v sobě skrývá právní problémy, kterým by měl provozovatel věnovat náležitou pozornost. Mohlo by to vyznít jako klišé, ale je třeba se řídit platnými právními předpisy. Pokud totiž provozovatel nebude respektovat platné právní předpisy, vystavuje se riziku nepříznivých následků, a to prostřednictvím civilního práva, anebo i prostředky veřejného práva.
V souvislosti s významem e-shopů lze zmínit i některá zjištění Českého statistického úřadu. V současné době používají internet zhruba tři čtvrtiny českých domácností. Češi používají internet v podstatě denně a časový rozsah se liší především podle věku. Zpravidla čím mladší uživatel, tím delší doba strávená soukromě na internetu. Pokud jde o koupě učiněné prostřednictvím internetu v roce 2014/2015, nákup uskutečnilo téměř 3,7 milionu obyvatel. Mezi nejčastěji nakupovaný sortiment patřilo především oblečení, obuv, módní doplňky, vstupenky na sportovní a kulturní akce, kosmetika, elektronika či letenky. Rozmach zaznamenalo nakupování přes internet v roce 2020 v souvislosti s pandemií koronaviru, kdy vzrostl zájem o nákup potravin přes internet z důvodu zavření velkých kamenných obchodů, škol a přesunu mnoho zaměstnanců na home office.
Jak plyne z názvu této kapitoly, jejím účelem je poskytnout některé základní informace k provozování e-shopu, a to po právní stránce. Není cílem postihnout všechny právní problémy související s provozováním e-shopu. Budoucí provozovatel e-shopu by měl věnovat pozornost při přípravě rozjezdu svého podnikání nejen "technickým" otázkám, ale také právním souvislostem.
NahoruVznik e-shopu
Internet bývá někdy spojen s určitou bezformálností a zjednodušením. Nicméně pokud se někdo domnívá, že postačí nakoupit zboží v kamenném velkoobchodu, stáhnout freeware aplikaci a zprovoznit e-shop, není tomu tak. Provozování klasického e-shopu lze označit za výdělečnou a soustavnou činnost, která je činěna za účelem dosažení zisku. Jedná se tedy o podnikání a provozovatel je podnikatelem. Dle § 420 odst. 1 NOZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Za podnikatele se přitom považuje především osoba zapsaná v obchodním rejstříku a osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. K řádnému (legálnímu) zahájení provozu e-shopu nebude postačovat jen zajištění domény a zprovoznění samotného e-shopu. Jako první si musí budoucí provozovatel zajistit oprávnění k podnikatelské činnosti.
1. Vstupní předpoklady
Budoucí provozovatel by měl primárně zvážit, zda má dostatečné osobní předpoklady pro výkon podnikatelské činnosti. Podnikání není pro každého. Kromě toho zahájení podnikatelské činnosti může být náročnější i po finanční stránce. Jinak řečeno, budoucí provozovatel by měl vědět "do čeho jde", a to ideálně ještě předtím než "v tom je".
Pokud jde o právní předpoklady budoucího provozovatele, výchozím je v tomto směru především ust. § 6 a § 8 ŽZ. Mezi všeobecné podmínky patří plná svéprávnost (dovršení osmnácti let věku), kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a bezúhonnost. Za bezúhonnou se nepovažuje především osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (§ 6 odst. 2 ŽZ). Značnou limitaci představuje i případná účast na insolvenčním řízení (např. k překážkám provozování živnosti viz ust. § 8 ŽZ, případně viz ust. § 63 ZOK).
Pokud budoucí provozovatel uvedené právní předpoklady nesplňuje, měl by se poradit s odborníkem (např. v případě nezletilého by advokát měl poradit, zda má smysl zahájení řízení týkající se přivolení soudu, pokud ano, měl by pomoci se zahájením tohoto řízení apod.). Pokud budoucí provozovatel uvedené předpoklady splňuje, může začít přemýšlet nad tím, v jaké formě by chtěl podnikatelskou činnost provozovat.
Pokud se budoucí provozovatel rozhodne již od počátku podnikat prostřednictvím právnické osoby, je vhodné zmínit i povinnost péče řádného hospodáře (viz ust. § 159 NOZ). Kdo totiž přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. U člena voleného orgánu právnické osoby tak zákon vyžaduje výslovně i "potřebné znalosti".
2. Zajištění podnikatelského oprávnění
Další krok, který by měl budoucí provozovatel realizovat, je již zajištění samotného podnikatelského oprávnění. Přitom musí zvážit právní formu své podnikatelské činnosti. V případě modelového budoucího provozovatele, tj. českého občana splňujícího výše uvedené právní předpoklady, disponujícího finančními prostředky, avšak nikoliv neomezenými, který má v úmyslu zatím podnikat sám, se pro začátek nabízí dvě základní možnosti. První představuje podnikání tzv. živnostenským způsobem a druhou možností je podnikání prostřednictvím právnické osoby, což pro začátek může být především společnost s ručením omezeným.
Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Nejjednoduššího a nejrychlejšího zahájení podnikatelské činnosti lze docílit v případě živnostenského podnikání. Na druhou stranu musí mít podnikatel na paměti, že takto odpovídá za své podnikání celým svým majetkem. Společnost s ručením omezeným je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. Negativum spočívá ve větších finančních nákladech a delší době založení, byť v dnešní době již ani to není v zásadě nic dramatického. Vzhledem k tomu, že obě varianty spolu určitým způsobem souvisejí (i právnická osoba musí mít nějaké oprávnění k podnikatelské činnosti – živnost), budou nyní ve stručnosti probrány.
NahoruŽivnostenské oprávnění
Pokud jde o podnikání živnostenským způsobem, mělo by pro budoucího provozovatele pro začátek postačovat zajištění některé z tzv. volných živností. V případě volných živností se neprokazuje odborná způsobilost. V závislosti na nabízených produktech by se mohlo jednat například o živnosti "Zprostředkování obchodu a služeb" (číslo 47), "Velkoobchod a maloobchod" (číslo 48) apod. Provozování volné živnosti je podmíněno ohlášením, které se podává u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu – centrálního registračního místa (CRM). Podání lze učinit osobně anebo korespondenčně (poštou či elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem nebo datovou schránkou).
Některé volné živnosti již ze svého názvu poměrně dobře ilustrují, co je jejich obsahem. Nicméně u některých živností to již není tak jednoduché. Z tohoto důvodu lze v případě nejasností odkázat na nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, a zde konkrétně k volným živnostem na přílohu č. 4. Tento právní předpis navazuje na živnostenský zákon a konkretizuje obsah živností.
Ohlašovatel musí při ohlášení předložit…