Mgr. Milan Vaňkát
Prodej zboží přes internet se považuje za podnikání. Samotný e-shop je po technické stránce webovou aplikací a po právní stránce prostředkem komunikace na dálku. Pokud jde o jednotlivé smluvní strany, tak na jedné straně stojí provozovatel e-shopu (podnikatel, prodávající) a na druhé straně zákazník (kupující, spotřebitel či podnikatel). Jak bylo již uvedeno, jedním z nejčastějších smluvních typů uzavíraných prostřednictvím e-shopu je kupní smlouva.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Uvedená definice nic neříká o motivu obou stran, ale žádná z nich transakci nečiní bez důvodu. Kupující věc chce koupit, a tedy ji z nějakého důvodu potřebuje. Prodávající věc má a chce ji prodat. Smyslem koupě tak je uspokojit obě dvě strany. Nicméně není-li kupec, není ani koupě.
Jak bylo již zmíněno, situace se komplikuje při koupi mezi podnikatelem a spotřebitelem – obě strany si totiž nejsou rovné. Spotřebitel je podstatně chráněn a prodávajícímu (podnikateli) platné právní předpisy ukládají řadu povinností, které musí vést v patrnosti a měl by je respektovat. Pokud tak podnikatel nebude činit, je vystaven riziku sankce, která může být podnikateli uložena prostřednictvím práva soukromého i veřejného. Neznalost zákona neomlouvá a je na podnikateli, zda bude postih programově riskovat anebo se případné sankci pokusí předejít.
Je-li na jedné straně smluvního vztahu spotřebitel a došlo-li k užití prostředku komunikace na dálku, má to své právem předvídané následky. Některé následky byly stručně zmíněny v předchozí lekci. Převážná část se týká ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Jedná se o aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele a při užití prostředku komunikace na dálku. V této lekci si projdeme některá podstatná ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně ustanovení o tzv. spotřebitelských smlouvách, včetně odpovědnosti podnikatele za jakost plnění, záruky a reklamace.
NahoruObecná ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem
Z pohledu občanského zákoníku jsou významné především § 1810 až 1867 OZ, v nichž jsou zakotvena ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Z nich jsou pro potřeby našeho výkladu podstatné § 1810 až 1840 OZ, které obsahují tzv. obecná ustanovení. Z nich totiž plynou podnikateli některé obecné a některé konkrétní povinnosti, příkazy a další konsekvence.
Z uvedených lze vyzdvihnout především následující:
-
veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva,
-
pokud lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější,
-
k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona určených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží; to platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje,
-
má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem,
-
k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá,
-
podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas,
-
má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu (díl 4, hlava I, část čtvrtá OZ), nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih; využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu (jde o § 1817 až 1867 OZ), považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje,
-
textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat.
Dále je třeba uvést, že existují určitá ujednání, která občanský zákoník ve vztazích se spotřebiteli výslovně zakazuje. Tato "zakázaná ujednání" jsou uvedena v § 1814 OZ, podle kterého se zvláště zakazují ujednání, která:
-
vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
-
spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
-
umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,
-
zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
-
zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
-
zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
-
dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
-
odkládají určení ceny až na dobu plnění,
-
umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
-
zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,
-
přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo
-
zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.
Pokud by se snad smluvní ujednání odchylovala od ustanovení zákona určených k ochraně spotřebitele, k takovým ujednáním by se tedy takzvaně nepřihlíželo, tj. hledělo by se na ně, jako by nebyly, neexistovaly. Takový postup se použije a platí i v případě, kdy by se spotřebitel vzdal zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Např. by se nehledělo na takové smluvní ustanovení, kterým by se spotřebitel vzdal práva odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dní od uzavření smlouvy, resp. od dodání zboží, v případě smlouvy uzavřené distančním způsobem. Dále pokud by ve spotřebitelské smlouvě bylo obsaženo některé ze zakázaných ujednání, nevyvolalo by to žádné právní účinky, ledaže by se jich dovolal sám spotřebitel.
Pokud jde o obsah smlouvy týkající se smluv uzavíraných distančním způsobem, požadavky jsou stanoveny konkrétně v § 1822 odst. 1 OZ. Podle tohoto ustanovení musí smlouva obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením (viz např. § 1820 odst. 2 OZ). Podle tohoto ustanovení směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku:
a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a
i) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.
Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají; uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy; tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají, jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.
Z toho vyplývá, že předsmluvní informace, které podnikatel spotřebiteli poskytne, jsou pro podnikatele závazné i při dalším uzavírání smlouvy a jejím následném plnění. K tomu je však nutné uvést, že poskytnutí předmětné předsmluvní informace podnikatele nezavazuje smlouvu uzavřít, tj. spotřebiteli to nezakládá právo na uzavření smlouvy. Pokud odmítne podnikatel následně smlouvu uzavřít, spotřebitel se nemůže domáhat nahrazení projevu vůle prostřednictvím soudního řízení. Uvedené má například význam v případě situace, kdy v mezidobí, kdy si spotřebitel vybíral zboží na e-shopu a učinil objednávku, bylo toto zboží vyprodáno. Nicméně ani podnikatel nemůže takové možnosti využívat či zneužívat, protože takové jednání by v krajním případě mohlo být posuzováno jako tzv. nekalosoutěžní jednání (viz § 2976 – 2990 OZ).
Smlouva tedy musí obsahovat údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Tyto údaje lze změnit tehdy, pokud si to smluvní strany výslovně ujednají. Podnikatel je povinen vydat bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň jedno její vyhotovení spotřebiteli, a to bez ohledu na způsob, jakým byla smlouva uzavřena (tj. ústně, písemně, distančně apod.). V případě klasické písemné formy je řešení poměrně jednoduché, protože podnikatel může spotřebiteli snadno vydat jeden stejnopis smlouvy. Je-li smlouva uzavřena elektronicky, tento kontraktační způsob s odkazem na § 562 OZ rovněž splňuje písemnou formu, a tedy podnikatel splní tuto povinnost především tak, že např. text smlouvy zašle prostřednictvím e-mailu spotřebiteli. V případě telefonicky uzavíraných smluv (například v případě smluv o dodávkách periodického tisku), pak podnikatel může zaslat rovněž potvrzení (shrnutí smluvních podmínek) prostřednictvím e-mailu, ve kterém mimo jiné odkáže na text svých všeobecných obchodních podmínek.
NahoruPrávo spotřebitele odstoupit od…
