Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2973

 Nahoru [Aplikace úpravy u jednání s účinky v zahraničí]

Teorie účinků

V praxi může dojít k situaci, kdy určité jednání vyvolává účinky na území více států. Komentované ustanovení vyžaduje zásadně aplikaci ustanovení § 2972 - § 2990 pouze tehdy, pokud se na území České republiky projeví účinky jednání, a naopak, účinky jednání, které se projeví v zahraničí, se nebudou posuzovat podle české vnitrostátní úpravy v ustanovení § 2972 – § 2990. Výjimkou jsou situace, kdy aplikace české právní úpravy je vyžadována mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv (srov. též čl. 10 Ústavy). A contrario lze z komentovaného ustanovení dovodit, že úprava v ustanovení § 2972 - § 2990 se použije na tu část účinků jednání, které se projevily na území České republiky. V komentovaném ustanovení se tak promítá teorie účinků (není významné, kde došlo k jednání, ale kde se projevily účinky daného jednání).

Jestliže určité jednání vyvolalo účinky ve více státech, podle ustanovení § 2972 - § 2990 se posoudí ta část, která se projevila na území České republiky. S tím je spojena možnost, že v jiném státě budou tytéž účinky posouzeny jinak (jednání může být posouzeno jako aprobované, případně může být posouzeno jako závadné, ale může být použit jiný prostředek ochrany atd.).

Typickým příkladem projevu účinků v zahraničí může být reklama prezentovaná na internetu, klamavé označování zboží prodávaného distančně v zahraničí apod.

Zajímavostí je použití formulace "ustanovení této hlavy (...)" v úvodní části komentovaného ustanovení. Úprava "zneužití a omezení soutěže" totiž na rozdíl od předchozí úpravy není zařazena v samostatné hlavě (srov. hlavu V části první ObchZ), ale je zařazena v části čtvrté, hlavě III (závazky z deliktů) spolu s úpravou náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Ze systematického zařazení ustanovení § 2973 nicméně dovozujeme, že se jedná o formulační nepřesnost ze strany zákonodárce, nikoli úmysl, aby toto ustanovení bylo aplikováno skutečně ve vztahu ke všem závazům z deliktů (tj. též ve vztahu k náhradě újmy).

Mezinárodní smlouvy

Na rozdíl od předchozí úpravy (srov. ustanovení § 43 odst. 1 ObchZ) komentované ustanovení nezmiňuje výslovně mezinárodní smlouvy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů, ale odkazuje pouze na smlouvy vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv. Nedomníváme se, že se jedná o úmysl, ale opět spíše o opomenutí zákonodárce.

Důvodová zpráva¹ v tomto směru neuvádí ničeho, z čehož rovněž lze dovodit, že zákonodárce změnu nezamýšlel. Dále obecně z čl. 10 Ústavy plyne – pro případ kolize - aplikační přednost úpravy v mezinárodní smlouvě, a to bez ohledu na to, zda se jedná o mezinárodní smlouvu vyhlášenou ve Sbírce mezinárodních smluv, či (dříve) ve Sbírce zákonů. Mezinárodními smlouvami vyhlášenými ve Sbírce zákonů jsou např. Pařížská úmluva², Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží³ aj.

Navzdory…